Táborovou (fortovou) pevnost Olomouc tvořilo celkem 21 zděných a zemních pevnůstek, z nichž se dodnes dochovalo devět. Dva objekty z předsunutého věnce pevnůstek byly určeny nejen k postřelování okolních fortů, ale i k ochraně železniční trati. Jedním z nich byl i holický železniční fort VII. Pevnůstka byla budována v zemním provedení v letech 1854-1855, do zděné podoby pak byla přestavěna v letech 1861-1865. Konstrukčně byl holický fort VII shodný s železniční pevnůstkou I v Černovíře. Tvořily ho dva shodné věžové reduity (kasárenské objekty) kruhového půdorysu, chráněné zemním valem. Železniční trať procházela spojovací hradbou mezi oběma reduity, které byly obklopeny obvodovým příkopem. Na rozdíl od černovírského fortu byla obrana toho holického ještě umocněna zavodněním jeho příkopu i bezprostředního okolí. V roce 1866 byla mezi oběma reduity vybudována polní dělostřelecká baterie. Na fortu bylo tehdy osazeno 10 děl a sloužilo zde 210 mužů. Po zrušení pevnostního statusu města přestal být železniční fort VII využíván armádou a na konci 90. let 19. století byl nabídnut k prodeji. Nedlouho poté byl demolován.