Václav Morávek

Československý důstojník, účastník 2. odboje. Po maturitě na kolínském gymnáziu se dobrovolně přihlásil do armády. V roce 1925, po absolvování Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, byl Václav Morávek v hodnosti poručíka dělostřelectva převelen do Olomouce. Jeho kmenovým útvarem se stal olomoucký Dělostřelecký pluk 107 se sídlem v dnes již neexistujících Kasárnách Prokopa Holého v olomoucké městské části Holice. V polovině 20. let 20. století ještě absolvoval aplikační školu dělostřelectva při Dělostřeleckém učilišti v Olomouci a Ekvitační školu pro důstojníky dělostřelectva tamtéž. V letech 1927 až 1931 prošel u pluku různými funkcemi jako velitel spřežení u baterie 4, I. důstojník baterie 1, důstojník pátrač u baterie 2 a posléze velitelem remontního oddělení a pobočníkem velitele náhradního oddělení pluku. Na přelomu let 1931 až 1932 a 1932 až 1933 postupně absolvoval I. a II. ročník Vyššího jezdeckého kurzu při Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. Po absolvování druhého ročníku mohl působit i jako samostatný učitel jízdy. Současně se jedná o jediné okamžiky, kdy služebně pobýval mimo olomouckou posádku. V roce 1933 byl ustanoven velitelem remontního oddělení 7. polní dělostřelecké brigády. Po reorganizaci se Václav Morávek v roce 1936 stal nově velitelem remontní baterie 7, která sídlila v doposud armádou užívaných Kasárnách Jana Žižky z Trocnova a podléhala velitelství 7. polní dělostřelecké brigády a od ledna 1938 velitelství dělostřelectva 7. pěší divize. Baterie zabezpečovala výcvik koní pro všechny jednotky 7. polní dělostřelecké brigády a od ledna 1938 i pro všechny jednotky 7. a 14. pěší divize. V roce 1934 se Václav Morávek pokoušel dostat do vojenské posádky do blízkosti Prahy. Jistotou ovšem zůstává, že ke změně či přesunu k posádce blíže k hlavnímu městu nikdy nedošlo a celou prvorepublikovou službu, mimo krátkého pardubického intermezza, strávil u olomouckého Dělostřeleckého pluku 107. V roce 1935 došlo k jeho povýšení do hodnosti kapitána a v červenci roku 1938 pak i do hodnosti štábního kapitána dělostřelectva. V uvedené hodnosti ho zastihla i mnichovská krize coby opětovného velitele remontní baterie Dělostřeleckého pluku 107. Odstoupením pohraničí a následnou okupací českých zemí v březnu roku 1939 pro Václava Morávka nic neskončilo a pozvolna začíná poslední etapa jeho krátkého života, nyní však v roli aktivního účastníka protinacistického odboje. Pro úplnost dodejme, že určité předpoklady pro pozdější odbojovou činnost můžeme nalézt v Olomouci. Právě zde se Morávek mohl seznámit se svým pozdějším spolubojovníkem z odboje pplk. Josefem Mašínem (1896–1942), se kterým Václav Morávek a s pplk. Josef Balabán (1894–1941) vytvořil dnes již legendární odbojovou skupinu Tři králové. Mašín v Olomouci totiž v letech 1927–1928 působil jako velitel dělostřeleckého učiliště pro důstojníky v záloze a mimo to tady měl silné rodinné vazby – pocházela odsud jeho manželka Zdena Mašínová, roz. Nováková (1907–1956). Dalším možným můstkem napojení na pplk. Mašína mohla být i další osoba se silnou spojitostí na Olomouc – škpt. děl. Ctibor Novák (1902–1955), Mašínův švagr a Morávkův spolužák z Vojenské akademie. Václav Morávek coby příslušník Dělostřeleckého pluku 107 v Olomouci vystřídal několik míst pobytu. Po svém příchodu z Hranic na Moravě nejprve krátce bydlel Nešverově ulici č. 693/1. Odtud se ale 20. prosince 1926 policejně odhlásil a poté bydlel v Kasárnách Prokopa Holého v Olomouci Holici. Následně natrvalo zakotvil v nájemním domě paní Františky Pluskalové v samém centru města Olomouce – v Šemberově ulici č. 2. Na uvedené adrese s krátkými přestávkami z let 1931 až 1932 a 1932 až 1933, kdy pobýval na jezdeckém kurzu v Pardubicích, setrval až do jara roku 1939. Z Olomouckého bydliště se policejně odhlásil 12. května 1939. Na uvedené adrese je také od roku 2017 péčí ČsOL jednoty Olomouc umístěna pamětní deska připomínající jeho dlouholetou službu v Olomouci.