Salzerova reduta II byla vybudována v 50. letech 18. století a spolu se Salzerovou redutou I, Salzerovou redutou III a Přední pevnůstkou 38 patřila mezi tzv. vodní pevnůstky. Úkolem těchto objektů bylo prohlubovat obranu na jihu olomoucké bastionové pevnosti a ovládat přístupové komunikace od jihu do Olomouce. V roce 1758 se spolu s ostatními vodními pevnůstkami zasloužila Salzerova reduta II o zpomalení pruských obléhacích prací. Boční palba z vodních pevnůstek pak způsobila pruskému obléhacímu sboru značné ztráty na životech i materiálu. V letech 1834–1835 byla Salzerova reduta II rozšířena a celkově zesílena. Za deset metrů širokým zčásti kasematovaným valem se nacházel zděný kasárenský objekt, který byl určen pro 80 vojáků. Nedílnou součástí obrany byl také příkop, který bylo možné – s ohledem na blízkost řeky Moravy - zatopit až do výše 1,8 metru. Do povědomí Olomoučanů se Salzerova reduta II dostala především v 90. letech 20. století, kdy byl objekt využíván jako restaurační zařízení a diskotéka.