Pevnůstka v Radíkově je jediným realizovaným objektem z předsunuté opevněné skupiny Svatý Kopeček, jejímž úkolem bylo prohlubovat obranu směrem na severovýchod od Olomouce. Výstavba radíkovského fortu probíhala v letech 1871 až 1875. S výstavbou fortu úzce souvisí také budování rozsáhlého zázemí pevnůstky, tj. přístupové komunikace z Chválkovic, vojenských studní, špitálu v Radíkově i mírové prachárny 10. Ihned po dokončení stavby byl fort osazen 43 děly a obsazen 469 vojáky. V případě pohotovosti mohlo být na objektu umístěno až 660 mužů. Radíkovská pevnůstka byla konstrukčně odlišná od všech ostatních olomouckých fortů. Pevnůstka byla vystavěna na nepravidelném šestiúhelníkovém půdorysu bez reduitu. Objekt byl tvořen mohutným zemním valem, na kterém byla umístěna otevřená dělostřelecká postavení. Před valem se pak nacházel suchý příkop, který byl vylámán ve skále a jehož ochranu zajišťovaly tři vnitřní kaponiéry. Každá z nich byla spojena s vnitřkem pevnůstky krytou chodbou (poternou) procházející zemním valem a vedoucí do komunikačního příkopu ve středu pevnůstky. Do tohoto příkopu ústily i tři průchody z vnitřního šíjového kasárenského objektu, který byl oddělen od vnějšího kasárenského objektu dvorkem. K účelům výcviku byla pevnůstka využívána pouze dvě desetiletí. V roce 1894 byla totiž vojenským erárem prodána stavebnímu podnikateli Moritzi Fischerovi. Radíkovský fort pak dlouhá desetiletí sloužil ke skladovým účelům. V současnosti je fort v soukromých rukách. Na pevnůstce je provozováno pevnostní muzeum a konají se zde také bojové ukázky.