Hrdina bojů o republiku v roce 1938 i oběť holokaustu. Četař v záloze Leo Schmitz od pěš. pl. 6 se narodil 14. 8. 1907 v Sudoměřicích u Hodonína, na podzimu roku 1938 byl zařazen jako vojenská posila družstvu Stráže obrany státu v Bílé Vodě na Javornicku, se kterým po vypuknutí henleinovského povstání ustupoval k postavením čs. armády u Zighartic (Vápenné). Při přiblížení k obci Frýdberku (Žulová) se družstvo kolem třetí hodiny ranní dostalo do přestřelky s henleinovci, ve které Leo Schmitz utrpěl průstřel čelisti. Mimo něj byl zraněn také dozorce finanční stráže Jan Houdek, kterého kolega Netřebský dovlekl k silnici, kde si stopli autobus… … plný henleinovců, se kterými předtím bojovali.
Jan Houdek později na tyto události vzpomínal:
„Abychom nevlezli slepě do nějaké léčky, šla vpředu dvoučlenná hlídka, která měla v případě nebezpečí vyrozumět ustupující družstvo. Ustupovali [jsme] bez překážek stále lesem. Až u obce Vlčice byli jsme přece ordnéry zpozorováni. Počali nás pronásledovati, ale podařilo se nám uniknouti. Ale u města Frýdberku, asi ke třetí hod. ranní dne 23. září 1938, byli jsme ordnéry zaskočeni. Nastal mezi námi tuhý boj, který trval 20 – 25 minut. Podařilo se nám střelbou z pušek, kulometů a granátovým útokem ordnéry odrazit. V tomto boji byl jsem raněn, byla mi prostřelena paže pravé ruky. Četař v zál. [Leo Schmitz] utrpěl těžké zranění v obličeji (o jeho zranění dozvěděl jsem se až v nemocnici v Pačkově). Prsty ruky se mi drápovitě sevřely. V bolestech a se silným krvácením jsem byl nucen ustupovat, poněvadž nebylo možno v přítomné chvíli ani ránu řádně ošetřit a ovázat.“
Minimálně všichni tři jmenovaní (Houdek, Netřebský, Schmitz) skončili v německém zajetí, ačkoliv L. Schmitz byl nějakou dobu veden v čs. materiálech jako padlý. Po léčení v nemocnici v Patschkau (23.9.-30.9.) a Breslau (30.9.-24.11.) byl Schmitz vrácen do republiky, následovalo léčení ve sborové nemocnici 7 v Olomouci a konečně domácí léčení u rodiny v Olomouci.
Zde by mohla vzpomínka na Leo Schmitze skončit. Bohužel následovala daleko horší etapa jeho života spojená s holokaustem. Rodina Schmitzova totiž byla židovského vyznání, takže se jí záhy po okupaci republiky začaly týkat protižidovské represe. Poslední dějství jeho krátkého života se začalo psát 8. 7. 1942, kdy z Olomouce do Terezína vyrazil transport AAo č. 650, ve kterém mimo Lea byli také jeho rodiče a příbuzní. V Terezíně byla rodina rozdělena, každý pokračoval do jiného koncentračního tábora. Leo odjel transportem Bc č. 551 dne 25. 8. 1942 do Malého Trostince, kde byl neznámo kdy zavražděn.
V USA dodnes žije jeho rodina, která laskavě poskytla přiloženou fotografii. Leo Schmitz je ten malý chlapec vpravo dole.
