Ladislav Jilma se narodil v tehdy samostatném městě Hodolany u Olomouce. V Přerově se vyučil zámečníkem a následně v letech 1930 až 1934 absolvoval Vyšší průmyslovou školu strojní v Ostravě. V roce 1934 byl odveden do československé armády. V letech 1935 až 1937 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen v hodnosti poručíka ženijního vojska. Jako pobočník velitele Ženijního praporu 22 se zúčastnil také mobilizace československé branné moci v září 1938. Po nacistické okupaci Československa ilegálně tzv. balkánskou cestou v roce 1940 uprchl na Střední východ. Zde u Čs. pěšího praporu 11 – Východního velel zákopnické četě a v letech 1941 až 1942 se s ní účastnil bojových akcí. Po vytvoření 200. československého lehkého protiletadlového pluku se stal velitelem roty. Na základě své žádosti v květnu 1943 odešel do Sovětského svazu. Zúčastnil se bojů o Kyjev a Bílou Cerekev. V dubnu roku 1944 se stal velitelem Ženijního praporu 1 při 1 čs. brigádě. Konec války ho zastihl v hodnosti majora jako ženijního náčelníka Čs. armádního sboru. V armádě setrval a v letech 1945 až 1947 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. V letech 1956 až 1958 pak Vyšší vojenskou akademii generálního štábu K. J. Vorošilova v Moskvě. V letech 1945 až 1948 působil na velitelství ženijního vojska Hlavního štábu MNO. V letech 1948 až 1950 zastával pozici náčelníka štábu ženijního vojska HŠ. Následně chvíli velel 2. a 63. ženijnímu pluku. V roce 1955 došlo k jeho povýšení do hodnosti generálmajora. Poté od roku 1956 působil ve vysokém vojenském školství. V roce 1958 se stal náčelníkem katedry taktiky ženijního vojska Velitelské fakulty VAAZ v Brně. Na brněnské VAAZ prošel různými vedoucími i pedagogickými funkcemi. V roce 1970 byl přeložen do zálohy. Zemřel v červenci roku 2001 v Brně.
