Holické zemní pevnůstky VI a VIII („Luční rybník“) byly budovány v rámci přípravy pevnosti na obranu v roce 1854. Kožušanská pevnůstka X („Nad Hájem“) pak o 12 let později, v době prusko-rakouské války. Přestože měly tyto pevnůstky různý půdorys, konstrukčně se shodovaly. Objekty byly tvořeny mohutným zemním valem s příkopem, jehož vnější strana byla po celém obvodu obehnána palisádou. V zázemí pevnůstek se nacházel dřevozemní srub pro ubytování vojska, skladiště munice, příruční prachárny, kuchyně, latríny a studny. Na valech pak byla otevřená dělostřelecká postavení (na „VI“ jich bylo 15, na „VIII“ 13, na „X“ 16) vzájemně oddělená traverzami. V roce 1866 sloužilo na holických zemních pevnůstkách kolem 230 mužů, na kožušanské pak 440. V případě útoku na pevnost se předpokládalo, že bude zemní pevnůstka X ohrožena jako první. Objekt byl proto opatřen celou řadou protipěchotních překážek. Přestože k přímému útoku na kožušanskou pevnůstku nedošlo, její děla aktivně ohrožovala (spolu s forty XV a XVIII) boční voj 2. pruské armády pochodující z Drahanovic na Olšany. Dne 15. června 1866 dokonce děla z pevnůstky X zasáhla jednu z pruských baterií. Po prusko-rakouské válce sloužily všechny zemní objekty pouze ke skladovým účelům. Na rozdíl od pevnůstek VI a X nebyla „VIII“ během 90. let 19. století prodána a srovnána s okolním terénem. Objekt byl zpočátku využíván armádou pro uskladnění trhavin a poté dlouhá léta pronajímán jako skladiště. Dnes jsou pozůstatky valu zemní pevnůstky VIII památkově chráněny.