V důsledku rozsáhlých reorganizací rakouské armády byl v roce 1849 přesunut z Vídně do Olomouce tzv. bombardérský sbor, jehož hlavním úkolem bylo připravovat kvalifikované dělostřelecké důstojníky a poddůstojníky. Absolventi bombardérského sboru patřili tradičně ke špičce dělostřelectva. V roce 1851 byl tento sbor nahrazen Císařsko-královskou hlavní dělostřeleckou školou v Olomouci, která se po několika měsících své činnosti transformovala na dělostřeleckou akademii. Na této elitní škole studovalo v průměru 160 až 200 mladých dělostřelců. Čtyřleté studium bylo zaměřeno především na technické disciplíny, praktická cvičení a fyzickou zdatnost. Kromě toho byly na akademii realizovány ještě dvouleté dělostřelecké kurzy. Dělostřelecká akademie, včetně svých předchůdců, sídlila od roku 1849 v budově bývalého jezuitského konviktu. Působila zde ale jen do roku 1858, kdy byla v důsledku další vlny rozsáhlých reforem uvnitř armády přeložena do Hranic. Stejný osud potkal i dělostřeleckou školní setninu, která fungovala v konviktu od konce 50. let 19. století až do roku 1869. I poté ale byl konvikt využíván armádou - sloužil k účelům ubytování vojska i jako skladové prostory. V současnosti slouží zrekonstruovaná budova konviktu jako Umělecké centrum Univerzity Palackého.