Metoděj Šimek

Příslušník ruských, italských a francouzských legií, československý důstojník a účastník 2. odboje. V roce 1912 úspěšně odmaturoval na českém vyšším reálném gymnáziu v Hodoníně. Po vypuknutí 1. světové války byl a s rakousko-uherským Pěším plukem 3 odeslán na východní frontu, kde také padl do ruského zajetí. V březnu roku 1917 se přihlásil do československých legií v Rusku a dostal se do svazku 1. československého střeleckého pluku. V listopadu roku 1917 byl zařazen ke 33. československému střeleckému pluku v Itálii a v březnu roku 1918 pro změnu 21. střeleckému pluku československých legií ve Francii. Po vzniku svobodné republiky v roce 1918 v armádě zůstal a jako mladý nadporučík začal sloužit v Olomouci u Pěšího pluku 6 Hanáckého. Po nacistické okupaci z armády v hodnosti plukovníka odešel a nadále působil jako technický poradce Národního souručenství. Současně se zapojil do odboje v rámci struktury Obrany národa. K jeho zatčení došlo již koncem roku 1939. V listopadu roku 1942 ho německý lidový soud odsoudil k trestu smrti. Mimo jiné byl viněn z toho, že v rámci Národního souručenství podporoval vytváření nelegálních mládežnických skupin. V březnu roku 1943 byl ve Vratislavi popraven. Jeho poslední bydliště v Olomouci se nacházelo na nábřeží dr. Aloise Rašína 10 (dnes Nábřeží 10). Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála. Jeho jméno je současně připomenuto na pamětní desce padlým příslušníkům Hanáckého pluku na budově Hanáckých kasáren v Olomouci.