Prostor měšťanské střelnice se nacházel těsně za hranicí užšího pevnostního pásma (glacis) na severní straně města, nedaleko ravelinu 33. Od 18. století byl tento parkový prostor považován nejen za odpočinkovou zónu olomouckých měšťanů, ale i za jejich kulturní centrum. Právě zde se konaly pod taktovkou Privilegovaného c. k. ozbrojeného měšťanského sboru každoroční oslavy osvobození města od pruského obléhání i celá řada dalších společenských akcí. Mezi ty nejvýznamnější patřilo otevření nové budovy měšťanské střelnice (19. září 1838), 600. výročí vítězství nad Tatary (1841), otevření železničních tratí Vídeň-Olomouc (1841) a Olomouc-Praha (1845) i bourání Hradské brány v roce 1876. Budova měšťanská střelnice vystavěná v roce 1838 podle projektu Antona Archeho olomouckým stavitele Karlem Schwarzem byla epicentrem společenského života olomouckých měšťanů až do vypuknutí první světové války. Po roce 1918 význam střelnice výrazně upadal a budova i okolní areál začaly chátrat. Na konci 30. let 20. století koupil zdejší pozemky a budovy Josef Ander, majitel firmy ASO. V areálu střelnice byly následně vybudovány tenisové kurty, dětské hřiště, zimní a později i fotbalový stadion (1940). Empírová budova střelnice sloužila v této době jako společenské centrum sportovců. Po druhé světové válce pak byla využívána jako zázemí tělovýchovných organizací i jako projekční kancelář. Od počátku 90. let byla značně zdevastovaná budova střelnice opuštěná. Její osud byl zpečetěn v roce 1998, kdy vyhořela.