Byl synem vrátného v akciovém cukrovaru v Kroměříži a narodil se 14. 1. 1898 v pořadí jako třetí ze 13 dětí. Po vychození školy přijal místo v advokátní kanceláři jako pomocník a později jako úředník u dr. Daňka v Kroměříži, kde byl zaměstnán až do nastoupení vojenské služby v býv. rak. – uh. Armádě. Za Rakouska sloužil u býv. p. pl. 3. S tímto plukem odešel nejprve na ruské a později na italské bojiště, kde upadl v roce 1917 do zajetí a byl internován v táboře v Padule. Tam byl přidělen v kanceláři válečných zajatců, jako písař.
Dne 1. října 1917 přihlásil se dobrovolně do legie a v druhé polovině měsíce března 1918 byl odeslán s 1. čsl. výzvědnou hlídkou 39. výzvědného pluku na bojiště k I. Italské armádě.
Do vlasti vrátil se dne 17. prosince 1918 jako příslušník 4. kulometné roty, 39. výzvědného pluku. Zúčastnil se bojů na Slovensku a za bojů v Komárně dne 1. května 1919 byl vyznamenán čsl. válecným křížem s armádní pochvalou. Po bojích na Slovensku byl přidělen k pohraničnímu sboru a dne 1. května 1921 přijat ke státní uniformované stráži bezpečnosti v Bratislavě jako zatímní strážník. 1. srpna 1922 byl jmenoval definitivním strážníkem.
Po absolvování hodnostní školy v Trnavě byl dne 1.7.1923 povýšen na strážmistra, dne 1. ledna 1924 na šstrážm. a dne 1. 3.1925 na praporčíka. Dne 20. 12. 1926 složil písemnou a dne 21. 12. 1926 ústní zkoušku na výkonné důstojníky a dne 10. 8. 1929 jmenován výkonným nadporučíkem. Ode dne 10. 8. 1929 až do 1. 11. 1933 ustanoven zástupcem velitele II. okresu v Bratislavě, od 1. 11. 1933 do 28. 5. 1936 zástupcem velitele I. okresu, od 28. 5. 1936 pověřen vedením přístavního polic. komisařství v Bratislavě - Přístav, od 1. 8. 1937 ustanoven velitelem oddělení v Petržalce a současně pověřen správcem pohraničního komisařství tamtéž. V době od 21. 5. 1938 až do 10. 10. 1938 byl ustanoven velitelem 7. roty 12. praporu SOS na úseku československo-maďarském a československo-německém za Dunajem v Petržalce.
Dne 31. 12. 1938 byl dán k disposici pražské vládě a dnem 1. 4. 1939 min. vnitra přikázán službou u býv. sboru uniform. stráže bezpečnosti v Olomouci, kde byl ustanoven velitelem II. oddělení Olomouc-Úřední čtvrť. V této funkci jej zastihlo povýšení do hodnosti štábního kapitána (28. 10. 1940).
Dnem 31. ledna 1943 dán jako legionář předčasně z moci úřední do trvalé výslužby, a od 1. 5. 1943 do 2. 5. 1944 úřadem práce přidělen jako vedoucí policejní závodní kuchyně v Olomouci.
Dne 2. 5. 1944 byl zatčen olomouckým gestapem pro přípravu velezrady a zradu státu. Byl prozrazen prap. Teodorem Navrátilem /popraveným/ že byl sváděn ke vstupu do ilegální organisace „Národní výbor“ a že tuto skutečnost neoznámil. Měl totiž v příznivém okamžiku převzít velení sboru uniformované stráže bezpečnosti v Olomouci a postarat se o jeho vyzbrojení zbraněmi a postavit se s došlými posilami jak z vnitrozemí tak i ze zahraničí proti německým okupantům. Tato ilegální organisace byla však náhodou v měsíci březnu 1944 prozrazena a tak došlo v řadách členů této organisace k zatýkání. Vzdor bití, neprozradil škpt. Vojtek dalšího účastníka této organisace vrch. strážm. Švarce.
Dne 16.6.1944 byl pak lidovým soudem ve Vratislavě na místo k trestu smrti odsouzen k 6 letům káznice a ke ztrátě občanských práv.
Trest si odpykával v Bayreutské káznici a pracoval tam v montážní síni továrny Karel Tabel v Greussenu na stavbě protileteckých děl a pušek až do 14. 4. 1945, kteréhožto dne byl americkou armádou osvobozen. Do vlasti se vrátil dne 9. května 1945.
V Chebu byl předsedou Národního výboru min. radou Dr. Staškem ustanoven velitelem oboru uniformované stráže bezpečnosti, kde působil až do 8. 6. 1945, kdy byl vystřídán pražským policejním důstojníkem. Na to odejel do Olomouce, kde se 9. 6. 1945 hlásil k nástupu služby u SNB. Poněvadž byl tělesně sláb, zdržel se doma na 2 měsíční zdravotní dovolené a dne 1. 8. 1945 nastoupil pak řádnou službu.
Jako svědky své ilegální činnosti uvádí: prap. Josefa Nováka, Josefa Hrouzu, Rudolfa Tomana, JUDr. Jaroslava Boučka, vrch. komisaře NV. v Olomouci, stavitele Ing. Hublíka v Olomouci a polic. agenta Kobrleho, od ředitelství Nár. bezpečnosti v Brně.
Dnem 1. 12. 1946 byl ustanoven zemským velitelem SNB v Brně oblastním velitelem v Olomouci. V poválečném období byl ještě povýšen na majora (cca 1947), ale po komunistickém převratu v únoru 1948 s ním byl rozvázán služební poměr (1. 9. 1948).
Gustav Vojtek zemřel jako bezdětný v roce 1963 a je pochován na neředínském Ústředním hřbitově v sekci H8.
Informace od rodiny.
