Pevnůstka XVIII byla vybudována během května a června 1866 nedaleko obce Křelov, na výšině nazývané Dílový vrch. Objekt měl strategicky důležitou úlohu v obraně olomoucké pevnosti. Byl totiž předsunut před linii sousedních fortů a postřeloval tak široké okolí na severozápadě pevnostního předpolí. Křelovská pevnůstka byla původně vystavěna v zemním provedení. Jádrem objektu byl mohutný zemní val s příkopem, na kterém se nacházela otevřená dělostřelecká postavení. Ve válečném roce 1866 bylo na pevnůstce osazeno 21 děl a sloužilo zde 420 vojáků. Zázemí pevnůstky tvořilo několik objektů dřevěné konstrukce, jejichž stropy byly chráněny kolejnicemi a zemním nakrytím. Tyto objekty sloužily k ubytování vojáků i jako muniční sklady. Po skončení prusko-rakouské války byl křelovský fort přestavěn do polopermanentní podoby (přestavba probíhala v letech 1867 až 1870). Objekt byl rozšířen o zděný kasárenský trakt ve svém týlu. Vnější části obvodového příkopu byly vyzděny a opatřeny střeleckou galerií, která byla spojena s vnitřkem fortu dvěma zděnými podzemními chodbami. Zděná byla i vnitřní část příkopu v týlu fortu a prachárny uvnitř této pevnůstky. Všechny ostatní části fortu však zůstaly dřevozemní konstrukce (proto se jedná o polopermanentní fort). Po svém dokončení byl křelovský fort několikrát pokusně ostřelován. Po zrušení pevnostního statusu Olomouce začaly být na pevnůstce testovány také různé trhaviny, v důsledku čehož byl objekt ve značně zdevastovaném stavu. Ke konci 19. století byl postupně rozprodáván stavební materiál ze zničeného fortu i veškeré pozemky, které k němu patřily.