Výstavba křelovského fortu XVII probíhala obdobně jako u fortů XI, XIII a XV. Od podzimu 1850 byl objekt budován v zemním provedení, aby byl co nejdříve připraven na potenciální pruský útok. Pevnůstka měla v tomto období podobu mohutného valu s příkopem. Na valu se nacházely palisády a postavení pro osm děl. V zázemí valu byly vybudovány dřevěné baráky, kuchyně a příruční prachárny. Od léta 1851, po uklidnění mezinárodněpolitické situace, pak začaly na fortu XVII první zednické práce. V létě 1854 byl objekt stavebně dokončen, včetně dodělávek v interiéru a terénních úprav. Celkové náklady na jeho výstavbu dosáhly 280 000 zlatých. Křelovský fort XVII se svým tvarem a konstrukčním provedením (až na detaily) nelišil od paralelně budovaných fortů XI, XIII a XV. Jádro pevnůstky pětiúhelníkového půdorysu tvořil podkovovitý kasárenský objekt (tzv. reduit). Kasematy uvnitř reduitu sloužily především k ubytovacím účelům a k umístění děl. Další děla se nacházela na reduitu a na mohutném obvodovém zemním valu, na který vedly dvě nájezdové rampy. V roce 1866 byla křelovská pevnůstka osazena 26 děly a sloužilo zde 340 mužů. Za normálního stavu zde bývalo ubytováno maximálně 230 mužů. Před kasematovaným valem se pak nacházel příkop chráněný nejen pěchotními střílnami, ale i dvěma bočními dvoukaponiérami. Nad vnější stranou příkopu byl navršen zemní val, jenž kryl zděné části fortu a chránil je tak před přímou palbou z předpolí. V roce 1866 byla obě křídla pevnůstky opatřena zemním postavením pro děla. Na fortu byly vybudovány také provizorní úkryty a další traverzy oddělující dělostřelecká postavení. V závěru druhé světové války pak bylo vybudováno německou armádou na vnějším valu této pevnůstky postavení pro protitankový kanón a pozorovatelna. Fort XVII však nikdy nebyl vystaven útoku. Dlouhá desetiletí sloužil jako muniční sklad a kasárenský objekt. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a je využíván nejen jako restaurace, ale i jako pevnostní muzeum a komerční střelnice.