Pevnůstka označená v hlavním plánu táborové pevnosti Olomouc číslem XV byla vystavěna podle projektu Julia von Wurmb v letech 1850 až 1854. Celkové náklady na výstavbu tohoto objektu dosáhly 320 000 zlatých. Až na detaily se neředínský fort nelišil od souběžně budovaných pevnůstek XI, XIII a XVII. Jádro objektu tvořil podkovovitý kasárenský objekt (tzv. reduit), jenž byl obehnán kasematovaným valem a příkopem. V době prusko-rakouské války v roce 1866 byla pevnůstka osazena 26 děly a sloužilo na ní 280 mužů. Za normálního stavu zde byla ubytována jedna setnina, v případě cvičení a manévrů i dvě setniny vojáků (tj. až 230 mužů). Ve válečném roce 1866 byla obě křídla pevnůstky opatřena zemním postavením pro děla. Na fortu byly vybudovány také provizorní úkryty a další traverzy oddělující dělostřelecká postavení. V příkopu pevnůstky pak byly instalovány různé typy překážek. Fort XV byl jednou ze tří olomouckých pevnůstek, z kterých pálili 15. července 1866 dělostřelci na boční voj 2. pruské armády, jenž pochodoval z Drahanovic do Olšan. Aktivní obraně však objekt vystaven nebyl. Po roce 1866 pevnůstka sloužila jako kasárenský a skladový objekt a tento účel plnila i ve druhé polovině 20. století. V důsledku dlouhodobého využívání neředínské pevnůstky sovětskou armádou patří tento objekt k nejvíce poškozeným fortům v Olomouci. V současnosti je památkově chráněný fort XV v soukromém vlastnictví.