Fort XI ve Slavoníně byl vystaven v letech 1850-1853 stavební společností bratří Kleinů, a to podle projektu plukovníka Julia von Wurmba. Konstrukčně se nelišil od paralelně budovaných fortů XIII, XV a XVII. Výstavba slavonínské pevnůstky probíhala nejrychleji ze všech čtyř fortů. Do konce roku 1853 byl objekt po stavební stránce dokončen. Dodělávky v interiéru a terénní úpravy pak byly ukončeny v létě 1854, kdy byl fort také vybaven telegrafem. Celkové náklady na výstavbu tohoto fortu dosáhly 280 000 zlatých. Jádro pevnůstky pětiúhelníkového půdorysu tvořil podkovovitý kasárenský objekt (tzv. reduit) s nádvořím a šíjovou kaponiérou, která postřelovala příkop v týlu objektu. Součástí reduitu z režného zdiva byly (a dodnes jsou) hodnotné architektonické prvky jako pískovcová ostění, cimbuří, arkýře či krakorce. Stejně jako v případě fortů XIII, XV a XVII byl fort tvořen mohutným kasematovaným valem s dělostřeleckými postaveními a obvodovým příkopem. Nad jeho vnější stranou (tzv. kontreskarpou) byl navršen zemní val, jenž kryl zděné části fortu a měl tak chránit objekt před přímou palbou z předpolí. Slavonínská pevnůstka však nikdy nebyla vystavena útoku nepřítele. Využívána byla především k ubytování vojska (v polovině 19. století byla pevnůstka k dispozici chovancům dělostřelecké akademie v Hranicích, kteří pravidelně zajížděli do Olomouce na dělostřelecká cvičení), později jako sklad vojenského materiálu. V závěru druhé světové války byla vybudována německou armádou na vnějším valu pevnůstky postavení pro protitankový kanón a pozorovatelna. Fort XI je nemovitou kulturní památkou a v současnosti je využíván soukromým majitelem především ke skladovacím účelům.