Fort na Tabulovém vrchu byl navržen v letech 1833-1834 renomovaným inženýrem Camillo Vacanim. Výstavba objektu, který se nacházel 1100 metrů od města, pak probíhala bez větších komplikací v letech 1839 až 1846. Fort na Tabulovém vrchu je mohutným pevnostním objektem ve tvaru lunety, který disponoval čtyřmi liniemi obrany. Vnější obrannou linii tvořilo předpolí s krytou cestou a podzemním systémem zděných minových chodeb. Ve druhé linii obrany se nacházela kasematní hradba s třemi příkopovými kaponiérami, ve třetí mohutný téměř 19 metrů široký, podkovovitý a na bocích kasematovaný val, ve čtvrté pak dvoupodlažní kasárenský objekt, tzv. reduit. Týl fortu byl zajištěn ještě pevnostním objektem ve tvaru bastionu. K pevnůstce vedla krytá cesta, jež se napojovala na silniční síť v předpolí olomoucké bastionové pevnosti. Vojenská posádka byla na fortu, jenž přišel státní pokladnu na 500 000 zl., stabilně ubytována od roku 1847. V mírových dobách zde sloužilo průměrně 300 mužů. Pokud se fort nacházel v pohotovostním režimu, především při vojenských cvičeních, zvýšil se počet osádky na 700 mužů. V roce 1866 zde sloužilo 840 vojáků a na objektu bylo umístěno 23 děl. Po roce 1866 plnila pevnůstka na Tabulovém vrchu především funkci kasárenského objektu a vojenského skladu, částečně sloužila také k internaci vězňů. Po zrušení pevnostního statusu Olomouce v roce 1886 byly objekty fortu využívány armádou jako ubikace důstojníků, kreslírny, sklady vojenského zdravotního materiálu a k archivním účelům. V roce 2011 byla pevnůstka, která je nemovitou kulturní památkou, převedena do majetku Fakultní nemocnice v Olomouci.